Dovádění
Ahojky ... tak jsem zase tady ... na příjmu . Jednoho krásnýho dne, v podvečer, jsme byli všichni (já ... moje maličkost, mamča Ášule, panička a páneček ) venku. Po dlouhý době mě konečně panička vzala lítací talíř. Já ho děsně miluju !!! Jak ho vidím, tak je mně všechno fuk a nějaká poslušnost jde mimo. Tak začala sranda, panička jej házela jako divá a já stíhala jako stíhačka MIG 23 nosit. A furt dokola, až jsem měla jazyk u kotníků, to je prostě moje vášeň! Najednou panička křikla ... "a dost, nebo tě z toho ještě raní "! Teď si dáme odpočinkovou pauzu. Moc se mně nechtělo, ale co se dá dělat ... musela jsem ! Ale tu krásnou věcičku jsem za žádných okolností neopustila a hlídala ji . "Co kdyby to chtěl někdo šlohnout !" Najednou se přiřítila stařičká mamča a talíř mě šlohla . Tak jsem začala křičet ze všech sil až nebylo nic a nikdo slyšet. " Dej mi ho zpátky, dělej, vrať ho, slyšíš?????????????? No prostě furt dokola .... až se po mně mamča ohnala a dala mně pěkně na zadek. Au au ... to to bolelo. Ale panička po ní křikla a mamča mě přestala kárat. Tak jsem se jí hned omluvila a bylo vše v pořádku a na frontě klid. Ale moc dlouho jsem to nevydržela a začala řvát znovu....ale už z bezpečnější vzdálenosti, aby na mě mača nedosáhla. Ona totiž už není tak rychlá jako jááááá a to je výhodááá. Vychajda byla skvělá a hraní taky. Když něco miluješ, jedno ti nikdy nestačí!! Tak pa pa a zas někdy naviděnou .... jo a taky máme doma kočičky, ale to napíšu až příště .... musím jít ... pac pac